Retrospekce a dnešní chuligánské střety

Sportovní diváctví/fanouškovství má prakticky stejně staré kořeny jako sport samotný. To samé platí o projevech násilností v hledištích, ale i mimo ně. Z těchto skutečností vznikl pojem divácké násilí, které ne vždy může mít synonymizující charakter k pojmu chuligánství. Fotbalové chuligánství lze sice považovat za extrémnější formu diváckého násilí nebo za fenomén, který obsahuje aktivity a prvky diváckého násilí a víceméně zároveň tyto dva pojmy uvést do synonymního vztahu, nicméně je podle mého názoru nutné je od sebe odlišit a individuálně se zamyslet nad specifičností chuligánské subkultury.

Za první projevy diváckého násilí v režii samotného diváka, můžeme podle SLEPIČKY (1990) považovat období her v Byzantské říši, kdy diváci několikrát uvedli Konstantinopolský hipodrom v plameny při závodech vozatajů. Tato davová šílenství a násilí se později přenesla do ulic města a nebýt zakročení vojenských síly, by dokonce došlo i ke svržení dobového vládce.

Historickým vývojem sportu a sportovního diváctví, měli některé násilné projevy diváků a fanoušků také za následek vznik fotbalových tragédií, tedy ztrát na životech, jak v hledišti, tak v ulicích (například tragédie na Heyselově stadionu). Některé násilné rituální střety fanoušků, většinou s nacionálně šovinistickým podtextem se staly i symbolem tzv. fotbalových válek. Mezi asi nejznámější národní konflikty spojené se sportovním prostředím patří tzv. 100 hodinová válka, která v roce 1969 vyvrcholila u příležitosti fotbalového utkání mezi Salvadorem a Hondurasem. Dále stojí za zmínku konflikt mezi Chorvaty a Srby, který vyvrcholil při utkání mezi chorvatským týmem Dinamem Záhřeb a srbskou Crvenou Zvezdou Bělěhrad na stadionu Maksimir. Do konfliktu se přímo na stadionu zapojili nejen fanoušci Dynama tzv. Bad Blue Boys, ale i jejich jindy nesváření rivalové, fanoušci Hajduku Split (Torcida) a Rijeky (Armada), kteří společně napadli dva největší srbské tábory Delije z Crvené Zvezdy a Grobari z Partizan Bělehrad na straně druhé. Do konfliktu se současně zapojili i hráči obou týmů. O celém sporu se hovoří jako o spouštěči občanské války v Jugoslávii, která trvala skoro 5 let.

Záhřebský stadion Maksimir, kde domácí Dinamo hostilo Červenou Hvězdu Bělěhrad (toto utkání je některými označováno za zápas, který odstartoval válku v Jugoslávii).

Během krveprolití mezi Srbskem a Chorvatskem nebyl ušetřen ani fotbalový stadion v prvoligovém Osijeku(Chorvatsko), na který dopadlo několik bomb...

 Během následného krveprolití mezi Srbskem a Chorvatskem nebyl ušetřen ani fotbalový stadion v prvoligovém Osijeku (Chorvatsko), na který dopadlo několik bomb.

Historické přirovnání a zajímavý pohled na tuto problematiku také nabízí TILLY (2006), který se opírá o jednu z teorií Davida Courtwrighta (Kovbojové proti kovbojům). Kovbojové byli většinou mladého věku a svoje priority společně s jistým posilněním (alkohol, hazardní hry, zbraně) řešili násilím, většinou přestřelkami, které později nabyly tragického konce. Kovbojové ze soupeřících part spolu například hráli karty, ale když se jim nedařilo, přešli k přestřelkám. Courtwright právě tento dávný přístup kovbojů do jisté míry přisuzuje dnešním fanoušků, kde přestřelky jsou nahrazovány rvačkami.

Dnešním diváckým násilím však z odborného hlediska podle MAREŠE, SMOLÍKA a SUCHÁNKA (2004), můžeme rozumět jako plánované a opakující se negativní chování specifických fanouškovských skupin, doprovázené extrémistickými projevy. Poměrně výstižně se také dnešní chuligánské střety popisují jako určitá forma novodobého rytířství, tedy souběh vzrušení, záliby v násilí, jedinečnosti, ale také i přátelství, důvěry a jednoty.

GAIS Gothenburg (Sweden) vs. Helsingborg and Copenhagen (Denmark)

 Chuligánské aktivity dívek - Slavyanki (Spartak Moskva) vs. Provintsialki (Zenit Petrohrad)

 

Organizované chuligánské MMA turnaje: TFC Event 2014 JungVolk (Moscow, Russia) vs. Prague Boys (Prague, Czech Republic)

Barbarská verze fotbalu aneb násilné prvky pronikají také do tradičního sportu

Fight Football (league) aneb násilné prvky pronikají také do tradičního sportu

10365377_848221345205881_6358980382387618460_o  1016457_766071853420831_22132612_n

Chulošským střetům se často přezdívá tzv. třetí poločas, piknik nebo grilování.

Tyto předem domluvené, zpravidla mimo stadiónové střety (mající prvky moderního chuligánství), disponují určitými náležitostmi:

  • předem definovaný či na místě upravený počet účastníků (např. 12 na 12, 50 na 50, ale i třeba 42 na 35)
  • používání zbraní či beze zbraní
  • věkové rozlišení (do 17 let (U17), do 22 let (U22), nedefinováno)
  • označení účastníků odlišnými barvy triček či do půl těla
  • způsob férového boje (dokopávání/nedokopávání ležících)
  • pro poraženou stranu platí tzv. vendeta, která se snaží vítězství soupeře v příštím střetu neopakovat

Samotné střety jsou v průběhu nahrávány přihlížejícími a poté zveřejněny buďto v audiovizuální či textové podobě reportu na tematických stránkách této subkultury. Dodnes však existují některé chuligánské/rowdies skupiny, zejména v Anglii, které se snaží zachovat princip původního chuligánství. Tedy odmítají předem domluvené bitky s výše uvedenými prvky, nevěnují se žádným bojovým sportů, ale volí spontánní konfrontace se soupeřem před zápasy na ulici okolo stadionu. Jiné, specifické formy chuligánství potažmo ultras aktivity můžeme tedy vidět v Anglii, Německu, na Balkáně, v Polsku, Rusku, Itálii či v neposlední řadě Jižní Americe. Tyto odlišnosti plynou jednak z mentality obyvatel těchto zemí, z přístupu státu a řady místních institucí k potírání této problematiky, tak i ze specifického vnímání sportu, fotbalu a fanouškovství.

Zajímavý historický rozbor této problematiky přináší i server hooligans.cz:

ZDROJE:

MAREŠ, Miroslav, SMOLÍK, Josef, SUCHÁNEK, Marek. Fotbaloví Chuligáni: Evropská dimenze subkultury. Centrum Strategických studií: Barrister & Principal, 2004. ISBN: 80-903333-0-3.

SLEPIČKA, Pavel. Sportovní diváctví. Praha: Olympia, 1990. ISBN: 80-7033-012-0.

TILLY, Charles. Politika kolektivního násilí. Sociologické nakladatelství SLON, Praha, 2006. ISBN: 80-86429-60-1.

JK