Rozhovor s Pavlem Reichem nejen o jeho lektorské činnosti na tématiku diváckého násilí

Přinášíme první z řady rozhovorů, uskutečněné pro vysokoškolskou práci na téma „Sociálně-pedagogická práce s fotbalovými fanoušky v rámci prevence diváckého násilí“. Respondentem, jehož jsme primárně vyzpovídali kvůli preventivní lektorské činnosti, se stal bývalí policista, současný externí lektor Imperativ z. s a bezpečnostní manažer společnosti G4S, Pavel Reich. Samotné interview se uskutečnilo v prosinci, 2014 a k jeho uveřejnění došlo až nyní.

imperativdn

1. Dobrý den Pavle, můžete se prosím na začátek rozhovoru stručně představit?

Je mi 45 let, u firmy G4S pracuji 3,5 roku, předtím jsem 23 let pracoval u Policie České republiky a z toho posledních 10 let na specializovaném útvaru pro boj s terorismem a extremismem, kde součástí mé práce byl i boj s diváckým násilím, tudíž jsem se posledních zhruba 9 let pohyboval na stadionech a řešil problémy, které v trestněprávní rovině souviseli s diváckým násilím. Jedna z mých oblastí bylo například spotterství. Když jsem končil u Policie, byl jsem ze strany FAČR osloven, zdali bych nechtěl vstoupit do nového projektu, kdy FAČR uzavírala smlouvu s G4S, která definovala skutečnost, že FAČR bude mít jednu jedinou bezpečnostní agenturu, která bude zajišťovat služby po celém území České Republiky a i v zahraničí. Nabídku jsem tedy přijal a od té doby dělám tuto práci.

2. Jak dlouho působíte pod občanským sdružením Imperativ, které se věnuju preventivně-informačním programům nejen na školách?

Pro Imperativ pracuji jako externí lektor od té doby, co jsem skončil u Policie, tedy od roku 2011.

3. Na jakých školách přednášíte besedy na téma divácké násilí?

Přednáším jak na základních školách (v tomto případě je to převážně pro ročníky 8 a 9. tříd), tak přednáším i pro střední školy, kde jsou cílovou skupinou zpravidla první ročníky. Divácké násilí jsem párkrát přednášel i na vysoké škole v rámci předmětu sociologie. Za tu dobu co přednáším mohu říci, že hlavní klientelou jsou základní školy v „problémových“ lokalitách.

kolaz uvod 3

Svět fotbalových fanoušků, zobrazující ty nejmenší

4. Přednášíte jen v Praze nebo i po celé České Republice?

Přednáším po celé České Republice, byl jsem například i v Karlově Studánce na Bruntálsku. Jádro přednášek je však hlavně v Praze.

5. Vaše semináře si objednává škola nebo je nabízíte sami za sebe?

Na konci každého kalendářního roku dostanou školy nabídku programových grantů ze strany magistrátu hl. m. Prahy. Je to seznam přednášek, průřez všech preventivních lektorských činností, které nabízí právě třeba Imperativ. Školy si potom objednávají konkrétní semináře, co uznají za vhodné, co by bylo pro jejich studenty přínosné. Tudíž mi nijak aktivně semináře nenabízíme, například že bychom chodili po školách, ale vyloženě školy oslovují spíše nás a žádají konkrétní lektorskou činnost. V mém případě například divácké násilí.

6. Besedy na téma divácké násilí přednášíte sám nebo spolupracujete s někým dalším (policie, fanoušci, hosté)?

Besedy přednáším jenom já. Na některých školách si fanoušky nemusím ani zvát, protože na většině z nich mám plno svých bývalých „pacientů“. Paradoxně na těchto typech škol jsou přednášky poněkud zajímavější, protože se to někdy zvrhne v jakousi neformální diskuzi.

7. Mohl byste v kostce popsat, jak taková beseda vypadá?

Vyučující, který má na starosti danou hodinu mne představí třídě. Ve zkratce se představím i já, seznámím je s mou historií a pak probíhá celá přednáška. Tu mám koncipovanou tak, že to není taková ta suchá prezentace, ale vyloženě interaktivně diskutujeme. Samozřejmě jsou třídy, které celou besedu prospí, ale ve většině případů to studenty baví a živě diskutujeme celé dvě hodiny, tedy po dobu kdy seminář trvá.

8. Jak jsou podle Vás besedy na téma divácké násilí pro studenty přínosné? Mátě od nich zpětnou vazbu, určitou formu evaluace?

Záleží na vyspělosti konkrétních dětí. Tím, že přednáším v 90% pro osmé a deváté třídy ZŠ, tak ty děti jsou zhruba stejně starý. Nicméně někde panuje i větší věkový rozdíl. Někde to jsou opravdu ještě děti a někde takřka dospělý, dospívající lidi, kteří mají úplně jiné myšlení. Obrovský význam hraje také škola, pro jakou cílovou skupinu si seminář objedná. V deváté třídě na jedné škole na Jižním Městě jsem přednášel opravdu pro děti a pak přednášíte v osmé třídě na jiné škole, kde s vámi děti živě diskutují. A samozřejmě úplně jiná situace je třeba na „učňáku“ na Praze 3, kam chodím přednášet. Zde je v některých třídách opravdu řada mých bývalých „pacientů“ a tam ta diskuze probíhá v podstatě na akademické úrovni, protože to jsou pro mně naprosto rovnocenní partneři, kde vedeme dialog i o takových těch drobných nuance, které by nikdo jiný nepochopil.

9. O jaká dílčí témata v kontextu diváckého násilí, posluchači, studenti nejvíce jeví zájem? Na co nejvíce kladou otázky?

Bohužel nejvíc je zajímá, jak například probíhají bitky mezi fanoušky, chtějí popsat jak to celé funguje, jak se domlouvají, jak se bijí, jestli používají zbraně, chtějí vidět videa, které jim samozřejmě jako doplněk k teoretickému výkladu pouštím. Ptají se mě na to z toho důvodu, že novináři z dané události udělají mediální bublinu (občas o nic nejde, ale popíší dané střety v podstatě jako válku v ulicích), tudíž se to dostává i do předmětu zájmu dětí. Skoro na každé přednášce se mě studenti také ptají, jestli oblečení které nosí je problematické nebo v normálu (symbolika, značka oblečení apod. – pozn. tazatele).

reich2

10. Spolupracujete na téma divácké násilí s někým ze zahraničí?

Setkával jsem se s lidmi ze zahraničí v rámci mého působení u Policie, kde my jsme jezdili k nim a oni zase k nám. Docházelo k výměně poznatků a informací. V současné době mám stále v cizině kontakty na téma divácké násilí, nicméně jsou určeny pro činnosti FAČR. Co se týče přednáškové činnosti, tak s nikým ze zahraničí nespolupracuji.

11. Jaký máte názor na chuligánské střety?

Samozřejmě nemohu oficiálně říci, že jsem zastánce toho, aby se někde poprali, ideální stav je, kdyby se vůbec nervali. Nicméně všichni lidé, kteří o tom něco ví, zabývají se touto problematikou, tak vědí, že není možné tomu vždycky zabránit. Proto já jsem zastánce tzv. třetího poločasu-ať se poperou někde na louce, v lese, za městem, na tu bitkou jdou jen dobrovolní lidé, nedojde ke zranění nezúčastněných osob, škodám na majetku atd. Samozřejmě tam může dojít k těžkým zraněním, které zaplatíme všichni ze svých kapes, ale pořád si myslím, že je to menší zlo, než když se nám budou řezat v centru města, v extrémním případě zapálí auta, vymlátí výlohy a zraní nezúčastněné lidi.

12. Jako aktér na poli specifické školní primární prevenci potažmo na úrovni sekundární prevenci, jak si prohlubujete Vaše vzdělání?

Nejen, že sleduji tu pohyblivou část fanouškovské scény a obecně fotbalového prostředí, já se jí i aktivně účastním, protože se pořád pohybuji po stadionech, takže takové ty „bonbónky“ mám většinou z první ruky. Nyní jsem například přímo účasten projektu, který hledá řešení, jak zabezpečit vstupy na stadiony. Z obecného hlediska v kontextu diváckého násilí, člověk musí jít pořád s dobou.

13. Mluvíte o vstupech na stadiony, jaký máte názor na kartu fanouška/adresný ticketing a podobné organizační změny?

Já mám zásadní problém s tím, kdyby to fungovalo jako v Anglii nebo Holandsku, kde působí dohromady jak prevence s represí-musí to jít ruku v ruce. Jsem zastánce toho, aby maximální kapacita stadionu byla na permanentky, to je prostě ideální stav, kde samozřejmě klub bude vědět, že Pavel Reich má permanentku na tuhle sezónu, má sedačku 6, v řadě 6, v sektoru 6, ale nic víc o mě nepotřebuje vědět. Těžko po někom mohou chtít, aby přišel a dal veškeré dostupné informace ke své osobě. Já si myslím, že není ani potřeba, aby slušný fanoušek poskytoval veškeré své údaje. V okamžiku když budu „zlobit“ a něco provedu, tak pak se už přesouváme do té roviny druhé, kde jsem zastánce toho, aby klub věděl o daném jedinci, který „zlobí“, pokud možno co nejvíce informací a hlavně aby se tyto informace mohli sdílet. K čemu mi bude, když Sparta bude vědět, že má zlobivého fanouška Pavla Reicha, když to nebude moci předat dalšímu klubu. Takže když ten daný „zlobivý“ fanoušek přijede do Ostravy, udělá tam bordel, tak si ho ostravský Baník zavede do svého systému, ale zase to budou dva oddělené systémy. Tohle musí fungovat na propojeném systému, kde se dají tyto informace sdílet. Samozřejmě získané údaje nesmí být zneužitelné, to znamená, že v rámci jejich manipulace musí existovat jasná kontrola a v dnešní době si myslím, že není problém dohledat, kdo údaje popřípadě zneužil a pak toho dotyčného postihnout. Šílenství, které se spustilo kolem toho, že se budou tyto údaje hromadně zneužívat, to je jen hysterie vyvolaná novináři. Když se stane průšvih na Baníku, tak novináři ihned požadují nějaké řešení, a když se s tím něco hodlá udělat, tak křičí „tady nás všichni budou sledovat“ apod. Když jsem si byl koupit televizi v jednom nejmenovaném elektro řetězci, po koupi se mě prodavačka zeptala, jestli ji dám směrovací číslo, kvůli doručování reklamních letáků, když jsem ji směrovací číslo sdělil, dostal jsem papír A4, kde se nacházel dotazník, který když vyplním, tak dostanu ihned kulmu za 199 Kč a samozřejmě se zařadím do slosování od toustovače až po lednici. Když jsem dotazník pročítal, chtěli po mne vyplnit-jméno, datum narození, vzdělání, povolání, rodinný stav, průměrný měsíční příjem, kolik vydáte na jídlo, jaké vlastníte auto atd. Tudíž lidi kvůli kulmě za 199 Kč s prominutím na sebe „vyblijí“ úplně všechno. S organizací těchto záležitostí souvisí i samotná pořadatelská služba, která je u nás například oproti Anglii na tristní úrovni. Mám takovou zkušenost, že při klubech v rámci pořadatelské služby funguje spíše jen pár stabilních lidí. Při větších zápasech však kluby oslovují své stávající pořadatele, zda by nemohli sehnat potencionálně další členy na daný zápas. Tito lidé jsou potom verbováni z podivných hospod, posiloven a tudíž nevíte, zda v pořadatelské službě jsou narkomani, pedofilové apod. Problém je také ve věku pořadatele. Nedovedu si představit, kdy na dnešních českých stadionech můžeme vidět velké množství pořadatelů v seniorském věku, jak řeší nějaké potencionálně násilné konflikty. O formální pracovní smlouvě mezi klubem a těmito dočasnými členy si ve většině případů můžeme jen nechat zdát. Problém je také v odměně pořadatele, který za svou práci dostane lidově řečeno almužnu. Podobný problém nastává i u bezpečnostních agentur, které operující na stadionu, pokud si je klub najme. Opět se zde můžeme setkat s nevyrovnanými lidmi, kteří například neuspěli s prací u policie. Minimální požadavky na pořadatelskou službu, by podle mého názoru měli tedy obsahovat základní znalosti z práva, požární ochranu, určitá zdravotní minima, první pomoc popřípadě i nějaké základní psychologické testy.

14. Jaký máte názor na používání pyrotechniky?

Nepopírám, že pyrotechnika na stadionu, vypadá v televizi hezky. Je pěkný, když je pyrotechnika koordinovaná. Byl jsem několikrát na Balkáně, kde to k fotbalu naprosto patří a nikdo to neřeší. Druhá věc, kterou nikdo nevidí, nebo vidět nechce-byl jsem přítomen tomu, kdy v poměrně plném kotli držel fanoušek římskou svíci a zezadu došlo k nějakému pohybu fanoušků, kteří do něho strčili, načež klopýtl a tou svící zapálil člověka před sebou, který měl na sobě silonovou bundu. Vzápětí se vyškvařila. Naštěstí tím to skončilo a nedošlo k tragédii. Třetí věc je, že se o pyrotechnice, „kupovanou u Číňanů“ říká, že je bezpečná, ale nevíte, jak ji ve skutečnosti skladují, tudíž ta bezpečná pyrotechnika se může rázem proměnit v tu nebezpečnou. Čtvrtou věcí je, že se ta pyrotechnika u nás také vyrábí přímo na stadionech, nehledě na to, že dneska na internetu najdete návod na sestavení atomové bomby. Potom se nemůžeme divit, že se dneska každý považuje za pyrotechnika. Jistě znáte záběry z Janova, kdy po domácku vyrobená pyrotechnika oddělila fanouškovi zápěstí. Takže pyrotechnika jednoznačně za mě ne, protože i ta smysluplná pyrotechnika se může vlivem spousty dalších subjektivních okolností, proměnit ve strašnou katastrofu (povětrnostní podmínky, čerstvě natřené zábradlí v sektorech atd.). Cestou, kterou jdou některé klubu, kde se pyro odpálí za dozoru hasičů v 90. minutě nebo o poločase, považuji za jakousi úlitbu bohů, aby se „vlk nažral, koza zůstala celá“. Sice u toho dozorují hasiči, ale zase to asi není přesto to pravé ořechové, co fanoušci chtějí. Co mě však v rámci „pyrotechniky“ překvapilo, byla má návštěva ve švýcarském Bernu, kde fanoušci používali elektronické stroboskopy.

reich

15. Jakým směrem by se podle Vás měla ubírat opatření proti diváckému násilí (zahraniční modely, prevence, represe, legislativa, FAČR atd.)

V České Republice máme specifické prostředí fanouškovské scény. U nás je například problém s uplatňováním některých sankcí, třeba v rámci TZV (Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce – pozn. tazatele). Pamatuji si soudce, který na Praze 7 odsouzenému fanouškovi udělil zákaz na 6 měsíců na domácí ligové zápasy AC Sparta Praha a udělil mu to v květnu. Takže ten fanoušek přišel o 4 zápasy, a když jsme za panem soudcem přišli, tak se hrozně divil, že se v létě fotbal nehraje. Samozřejmě na druhou stranu jsme měli zase soudce, kde italská policie zatkla odsouzeného sparťanského fanouška, který dostal 300 euro pokutu, na hranicích si ho vyzvedla naše policie a hned mu to proměnili v „mařenku“ za TZV. (tr. č. Maření výkonu úředního/soudního rozhodnutí – pozn. tazatele). V Anglii je to však opravdu striktní. Na Arsenalu jsem viděl pána, jak hodil zapalovačem, ten dopadl jen tři řady před něho. Nikoho nemohl ohrozit, ale pořadatelská služba ho nekompromisně vyvedla ven. To je pro mě extrém, protože v legislativě mají jasně definovaný „předmět hozený směrem na hrací plochu“, za což by se u nás musela asi půlka stadionu vyházet. Na druhou stranu jsou u nás excesy, které nikdo nepostihuje-dopadne pyrotechnika na hrací plochu a státní zástupce vám řekne, že nedopadla za hrací čáru. Pokud by se zde zaváděli (již postupně zavádějí – pozn. tazatele) některá opatření z Anglie, Holandska, nemyslím si, že by to současně s tou chuligánskou scénou, strhlo i ultras scénu. Ze začátku by zde byly velké protesty, fanoušci by se začali radikalizovat, lidově řečeno „by nám to chtěli osladit“, ale postupem času by se tyto negativní projevy podle mého názoru vymýtily. Zastávám názor, že je zde potřeba udělit pár odstrašujících trestů. V Anglii to začalo tím, že se udělovali drakonický tresty a každý si své chování hned rozmyslel. Tady dostanete obecně prospěšné práce, promění vám trest v přestupek apod. Kde potom ten chuligán vidí odstrašující příklad? Co se týče modelu Německa a Rakouska, myslím si, že tam dobře fungují věci, které se u nás snaží prosazovat Tomáš Čarnogurský, tedy ten fankontakt. Je to vlastně takový průkopník těchto aktivit u nás. To, co dělá Tomáš v Liberci je super věc. Kdyby tohle zavedly všechny kluby, dokáže to obrousit spoustu ostrých hran. Fankontakt/prostředník tedy může dobře fungovat nejen mezi fanoušky, ale i mezi policií, orgány státní správy apod. Když tady třeba hrála Austria Vídeň, byl s jejich fanoušky sice policejní spotter, ale nestačil jsem se divit, co s nimi dokázal vyjednat, jak ho relativně dobře poslouchali. Na druhou stranu si pamatuji, jak tady hrálo Dynamo Zahřeb, ten slavný zákrok na Staroměstském náměstí, kdy tady byli dva podobní příslušníci policie a fanoušci je neposlouchali vůbec. Dokonce museli od fanoušků v době konání zápasu odejít, protože měli obavu, že je fanoušci doma potom zabijí. Co se tedy týče zahraničních modelů, jsem zastánce toho, aby se z každého modelu vzalo něco a pokusilo se to v dané formě aplikovat do našeho prostředí.

7d04e61a3acb9972fd79f7260c11_w700_h506_gi-photo-218428

Co se týče přístupu FAČR k vulgaritám, přijde mi nesmyslné přerušovat kvůli nim utkání. Nejen tato opatření, kvůli loňským událostem na Baníku, přišla moc narychlo. Byli jsme tedy papežštější než papež. Samozřejmě vulgarity nepatří na stadion, už jen z toho důvodu, že tam chodí rodiny s dětmi, ale jak tomu chcete zabráni? Chodit tam a vulgární lidi vytahovat? To problém jenom vyeskaluje. Nehledě na to, že se děti tato slova v průběhu jejich vývoje zkrátka stejně naučí. Vulgarity tu vždycky budou. Do hlediště chodí všechny sorty lidí, i kravaťáci, kteří potom doma mluví jako dlaždiči nebo jako s prominutím poslední placené „děvky“. Ano, ideál je to, že se bude na fotbale fandit slušně, nebudou tam létat dýmovnice, budou plné stadiony, ale takhle to bohužel nefunguje a nejde. Nicméně podle mého názoru naše fotbalové prostředí potřebuje zefektivnit systém pernamentek, pozitivně působit na fanoušky, postihovat diváky za hrubé porušení návštěvního řádu, vyselektovat „zlobivé“ fanoušky a zkultivovat ty, co půjdou zkultivovat. Stadion je to samé, jako když si pozvete na Silvestra někoho domů na návštěvu. Vy mu řeknete, jak má být oblečený, jestli se má přezout nebo ne a kam si má sednout. Pokud si klub „pozve“ diváka na svůj stadion, může mu obdobně říct, jak se má chovat.

Závěr a shrnutí

Na Pavla Reicha jsem získal kontakt skrze pana Lebedu, který je jedním ze zakladatelů občanského sdružení Imperativ. Po telefonické domluvě jsem p. Reicha navštívil v sídle firmy G4S v pražské Libni. Jeho zkušenosti a zážitky v oblasti diváckého násilí, nejen z dob jeho působení u Policie ČR jsou velmi zajímavé. Otázky do rozhovoru jsem přizpůsobil zejména jeho lektorské činnosti se zaměřením na školní primární prevenci. Ostatní dotazy směřovali na další důležitá témata, která z rozhovoru vyplynula. Názorově jsme se rozešli například při debatě ohledně pyrotechniky a v určitých částech také při řešení zahraničních modelů, zejména u toho anglického a holandského a jim souvisejících koncepčních, organizačních a preventivních náležitostí. Nicméně výstupem dialogu s p. Reich jsou velice cenné informace, ohledně prevence diváckého násilí na školách z pozice bývalého policisty a odborníka na divácké násilí. Po naší schůzce jsem byl mimo jiné p. Reichem pozván na dvě z jeho besed, které se ten samý týden uskutečnili na Střední odborné škole stavební a zahradnické na pražském Jarově. První cílovou skupinu tvořil první ročník oboru zahradnictví a druhou cílovou skupinou byl první ročník sportovní třídy. Jeho přednáška byla velice zajímavá, poutavá a obohacena o praktické zkušenosti a ukázky, včetně interaktivní diskuze mezi ním a studenty. Na začátku besedy se p. Reich žákům představil, stanovil si s nimi jasná pravidla, zeptal se jich, o jakou hodinu studenti přicházejí a zahájil přednášku otázkami typu „komu žáci fandí“, „zda navštěvují fotbalová utkání či jiný sport“ nebo „jestli o dané problematice mají povědomí“. K jeho přednášce využíval prezentaci, která zachycovala historii diváckého násilí, chuligánství a další související oblasti, například extremismus. Poukazoval na znaky chuligánů, jejich symboliku, aktivity, zmiňoval problematiku pořadatelské služby, poukazoval na zákony týkající se diváckého násilí a v neposlední řadě žáky seznámil se situací v zahraničí. Zkrátka a dobře celá beseda byla komplexně pojata a skoro v každých částech obohacena o praktické a osobní zkušenosti, to vše za stále probíhající přímé debaty s posluchači. Tuto příležitost hodnotím pro mne osobně jako za mimořádně přínosnou a lze konstatovat, že i z pozice bývalého příslušníka policie, je možné pojmout preventivní besedu na téma diváckého násilí objektivně, bez zbytečných hysterických a zastrašujících praktik.

Jan Kryštof, tazatel


Doplnění

Školské prostředí se nespokojí pouze s preventivními besedami ohledně diváckého násilí potažmo extremismu, a tak se můžeme setkat i s dalšími prvky preventivní činnosti školních či mimoškolních pracovníků-institucí, zaměřující se na chování a projevy jednotlivých žáků a studentských skupin.

  • Namátkově kontrolovat sešity studentů (kreslení znaků a symbolik)
  • Analyzovat vystupování žáka (popírání holocaustu, projevy rasismu, militantnosti, agresivita)
  • Sledovat image žáka a jeho styl oblečení (krátký sestřih, značkové oblečení Lonsdale, Everlast, Thor Steinar, letecká bunda Bomber, „rebelské“ kukly, bílé tkaničky v černých botách (Martens) – značící příslušnost k čisté rase, natisknuté, našité symboly a znaky – Anti-Antifa, White Pride atd.)
  • Spolupracovat se školským IT správcem (surfování na internetu v hodinách informatiky, kontrola historie prohlížeče)
  • Všímat si výběru hudby a literatury (Agresse 95, Zášť 88, Vlajka, Landser, Skrewdiver, zájem o Třetí říši, Turnerovy zápisky, runová písma, organizace  Combat 18, Blood and Honour a dalších okruhy tématiky)
  • Pozorovat další abnormality (zájem o bojové sporty, chuligánství, podlitiny a hematomy na těle, které mohou souviset s bitkami, časté a opakované absence v souvislosti s konáním fotbalových zápasů atd.)
  • Proškolit všechny pracovníky školy (pedagogové, metodici prevence, lektoři, řadový zaměstnanci)
  • Proškolit pracovníky na úřadech (koordinátoři prevence kriminality, zřizovatelé škol, pracovníci MŠMT)
  • Doplnit výuku na školách o (extremismus, subkulturní hnutí, menšiny, problematiku 2. světové války – dějepis, občanská výchova, filmy, zájezdy – Osvětim, Terezín, Lidice, pracovní tábory z období komunismus atd.)
  • K žákům volit zvláštní přístup (být citlivý, nezastrašovat, neškatulkovat, nebát se mluvit o problematice extremismu, upozorňovat na skutečnost, že minulost se opakuje, poukazovat na události v historii, ale také přiznat mladým lidem právo na protest a shromáždění)
  • Spolupracovat s rodiči (rodiče by měli být informováni, co jejich dítě dělá, rodiče mohou své dítě podporovat v negativních činnostech, nechtějí vědět o jeho aktivitách nebo problematiku zlehčují) (LEBEDA, 2013, s. 51-58).

WP_20141107_002Bez názvu-1WP_20141107_001

ZDROJE:

KRYŠTOF, J. Sociálně-pedagogická práce s fotbalovými fanoušky v rámci prevence diváckého násilí, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Jana Amose Komenského. Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Aleš Zoubek

LEBEDA, D. Úvod do problematiky extremismu – příručka pro pedagogy. Wolters Kluwer, Praha, 2013. 51-58 s. ISBN: 978-80-7478-394-4.