Zpráva z konference „Sport a násilí na stadionech“

V úterý, dne 18.11.2014 jsem měl možnost se zúčastnit konference na téma „Sport a násilí na stadionech“, která se konala v prostorách Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na této události účinkovalo mnoho zajímavých hostů, kteří byli rozděleni do následujících panelů:

Panel č. 1

Právně-historické souvislosti násilí ve sportu

  • JUDr. Jan Kuklík, DrSc., děkan PF UK

Role státu v potlačování projevů násilí na sportovních akcích

  • Karel Bačkovský, zástupce Ministerstva vnitra ČR

Disciplinární komise Fotbalové asociace ČR a sankcionování případů výtržnictví fanoušků

  • Richard Baček, předseda Disciplinární komise FAČR

Panel č. 2

Policie České republiky a její role při udržování pořádku na sportovních akcích

  • Mgr. Bc. Tomáš Tuhý, policejní prezident ČR
  • zastoupen plk. Mgr. Martin Vondrášek + plk. Mgr. David Janda, SKPV

Perspektiva Odvolací komise Fotbalové asociace ČR na případy fanouškovského násilí

  • Kateřina Radostová, předsedkyně Odvolací komise FAČR

Pohled českých fotbalových fanoušků na organizaci a zabezpečení sportovních podniků

  • Lukáš Vala, zástupce fanouškovské základny SK Slavia Praha

Fotbalové kluby a fanouškovské násilí na stadionech

  • Jiří Vrba, ředitel komunikace SK Slavia Praha

 

Úvodní slovo si vzal na starosti profesor Kuklík, který se věnoval zejména historickému vývoji přijatých opatření proti diváckému násilí v Anglii. Zmiňoval legislativní dokumenty, které původně odstartovaly proces řešení této problematiky na britských ostrovech a spoustu dalších historicky založených skutečností, čímž se snažil v posluchačích (studentech) vyvolat prvotní zamyšlení nad celou tématikou, což hodnotím pro neznalé v této problematice jako ideální krok. Celý jeho proslov byl završen zamyšlením se nad funkčností anglického modelu, souboru britských opatření proti diváckému násilí, které mi podle jeho projevu přišlo, že až slepě prosazuje, aniž by byl podle mého názoru seznámen, jak to doopravdy na anglických stadionech a mimo ně vypadá, přestože uváděl příklad jeho návštěv fotbalových utkání v Anglii. Co se mi však na jeho vystoupení zalíbilo, bylo to, že i přestože anglický model, jako vzor řešení problematiky diváckého násilí u nás více či méně prosazuje, dbal na fakt, že každá země má své specifické (fotbalové, fanouškovské) prostředí, tudíž je podle něho nemyslitelné pouze přeložit anglickou legislativu, týkající se této problematiky a aplikovat ji do našeho právního prostředí.

Další z řad přednášejících byl jeden ze zástupců ministerstva vnitra, Karel Bačkovský, který se logicky věnoval úloze a činnosti jeho resortu směrem k řešení problematiky diváckého násilí. Zmiňoval se také o jejich možnostech udělit sankční pokuty klubu ze strany právě MV a zajímavě hovořil a odmítal paralelní udělování těchto sankcí, jestliže je klub již sankcionován od jiné instituce, například od FAČR. Další pozornost, kterou ve mně p. Bačkovský vyvolal, bylo definování skutkových podstat, souvisejících s diváckým násilím. Dle jeho slov MV neprosazuje přesné vydefinování skutkových podstat (vběhnutí na hrací plochu, hození předmětu směrem k hrací ploše apod.), jako je například ukotveno v anglickém právu, což odůvodnil tak, že je nutné dbát na zachování obecného pojetí práva. Dle jeho názoru tu existuje určitá judikatura, která vyšla z praxe, tudíž například skutkovou podstatu vniknutí na hrací plochu, dokážeme v našem právním prostředí pohodlně řešit například trestným činem Výtržnictví (§358), což osobně považuji za rozumné stanovisko. MV se na této konferenci také mimo jiné zamýšlí nad vytvořením speciálního zákona o sportu, potažmo fotbalu, vytvoření databáze problémových fanoušků, kterou by měla zastřešovat FAČR, odsuzuje dnešní parametrové nastavení pořadatelské služby, jejíž členové jsou mnohdy konfliktní, neprofesionální, jdou se podívat jen na fotbal, zkrátka nedisponují určitými nutnými dovednostmi a kompetencemi, což odůvodňuje tak, že je potřeba v rámci FAČR vytvořit určitou metodiku pro výběr členů do pořadatelských sborů.

V prvním panelu diskuze se objevil i první ze zástupců FAČR, předseda disciplinární komise FAČRMgr. Richard Baček. Z jeho projevu vyšlo na zřetel, že FAČR vidí největší problémy v násilí, nesportovním chování fanoušků a používání pyrotechniky. Tyto komplikace p. Baček podle mého názoru nešťastně porovnával na situaci ve Spartě, Slavii a Příbrami, kde si v souvislosti s posledním zmíněným klubem, de facto pokládal otázku, proč zde jsou minimální potažmo žádné projevy výtržností a jiných podobných excesů na rozdíl od dalších táborů. Přišlo mi, že se autor pečlivěji nezamyslel nad skutečnou fanouškovskou základnou a situací v hledišti na stadionu u Litavky (1. FK Příbram) a vůbec nad strukturou fanouškovských základen jednotlivých klubů. V souvislosti s pyrotechnikou poukazoval na fakt, že lidé, nejen z kotlů pyrotechniku většinou podporují. Tudíž dle jeho slov by změna na poli nepoužívání pyrotechniky nastala tehdy, až by se změnilo smýšlení těchto lidí, což osobně považuji za výrok do prázdna. Poměrně velký prostor dostala i problematika vulgarit, zejména v poslední době směřující na osobu, předsedy FAČR p. Peltu. Dle slov p. Bačka FAČR „netrestá“ pokutami verbální útoky typu „Pelta ven“ a transparenty nejen proti stejně jmenované osobě „měkčího“ rázu, nýbrž trestá vulgarity typu „Pelta je č*rák“ a transparenty „tvrdšího“ rázu. Dle slov p. Bačka, první variantu FAČR toleruje, jelikož zde panuje svoboda slova. Druhou variantu vulgarit p. Baček, cituji, považuje za masové akce a pokřiky, které nemají jakési opodstatnění. Já se tedy osobně zamýšlím, do jaké míry podle p. Bačka funguje svoboda slova, když tyto, byť vulgární projevy bere poměrně na lehkou váhu. Z osobní zkušenosti vím, že tuto vulgárnější variantu řvalo na některých zápasech i zhruba procentuálně vyjádřeno, cirka 70% stadionu, což je myslím minimálně na zamyšlenou. Nehledě na to, že svoboda projevu by fanouškům neměla být nikdy upírána, jestliže se nejedná o nějaké extrémistické projevy či v případě transparentů zakázanou symboliku. P. Baček ve svém proslovu dále kritizuje skoro všechny okolní subjekty (PČR, MV, MS), za jejich pomalejší tempo v řešení dané problematiky. Ze stanoviska FAČR, respektive konkrétně z úst p. Bačka mi však přišlo správně řečeno, že média při deskripci událostí v rámci problematiky diváckého násilí a fanouškovství, pouze věští z křišťálové koule a napíší, co napíší.

Druhý panel konference otevíral plk. Martin Vondrášek, který mluvil v úvodu o činnosti policie v rámci řešení diváckého násilí. Poukazoval také na sníženou „pečlivost“ soudců při ukládání trestů směrem k fanouškům. Rozsudky jsou podle něho například v případě TZV většinou nekonkrétní, což PČR v minulosti řešila tím, že soudce musela „školit“ ve znalosti terminologie fotbalového prostředí, například co se týče názvů a dat konání jednotlivých fotbalových ligových soutěžních úrovních, jejichž správné uvedení je důležité pro jasnou definici rozsahu a typu tohoto alternativního trestu. Vondrášek také hovoří o jasné identifikaci pořadatelské služby, u které dochází v poslední době k excesům z jejich strany (například útoky na fanoušky). Dalším zajímavým tématem, byla spolupráce PČR se státními zástupci přímo na stadionu. Praxe prý ukázala, že PČR podávala zbytečně návrhy ke státnímu zástupci na zahájení trestního stíhání, jelikož státní zástupci neměli dostatek důkazů pro jeho zahájení. Státní zástupci jsou tedy v některých případech „nově“ přítomni na stadionech a mají možnost vidět například projevy výtržnictví některých osob přímo na vlastní oči, což je pro SZ relevantní důkaz pro to, aby mohl zahájit trestní stíhání.

Dalším vystupujícím byl plk. Janda z SKPV, který v úvodním proslovu hovoří o tom, že by všechny subjekty měli v řešení této problematiky táhnout za jeden provaz, konkrétně zmiňuje FAČR, městské části. Poté je z jeho strany puštěno video, které má podle mého názoru hysterický nádech, snahu vyvolat v očích přítomných, studentů strach, zlo a jednoznačné odmítnutí, bez jakéhokoliv zamyšlení a pochopení. Video obsahuje pohled na divácké násilí, včetně používání pyrotechniky, vulgárních projevů, transparentů, mimo stadiónových střetů mezi chuligány a spoustu dalšího „negativního“ materiálu z produkce PČR. Po skončení této videoprojekce je puštěn další snímek (29 let starý), týkající se odporu k pyrotechnice. Řeč je o starých záběrech ze stadionu Valley Parade (Bradford 1985), který zachvátil v průběhu třetiligového utkání požár, který zabil 56 lidí a dalších 265 jich zranil. Vše by bylo v pořádku, kdyby p. Janda nehovořil v této souvislosti o železobetoné konstrukci, která je k vidění podle jeho slov i na mnoha našich českých stadionech. Bohužel zde u p. Jandy zapůsobil asi informační šum, jelikož se ve skutečnosti tato fotbalová tragédie, odehrála nejen kvůli dříve ještě nefungujícím bezpečnostním opatřením, ale také kvůli tomu, že konstrukce onoho stadionu nebyla plně železobetonová, nýbrž z většiny dřevěná. Tudíž zde osobně nezpochybňuji, že tragédii vyvolali samotní fanoušci (odhozením nedopalku cigarety) v době, kde ještě nefungovali žádné bezpečnostní opatření, ale přijde mi minimálně podivné, proč příslušník SKPV (PČR) do jisté míry lže a snaží se manipulovat s lidmi na základě nepravd. Nehledě na to, že podle mých dostupných informací, SKPV toto staré video využívá dokola jako odstrašující příklad i na svých dalších přednáškách, což osobně považuji za opravdu manipulující s ohledem na to, jakým způsobem je z jejich strany průběh celé tragédie popisován a v jaké době je video prezentováno v souvislosti s dnešním používáním pyrotechniky.

S dalším příspěvkem přišla doktorka Radostová z odvolací komise FAČR, která hovořila obecně o fotbale jako o černé díře. Přiznala, že ve FAČR mají její členové odlišné názory, zájmy a panují zde i jisté vlivy na řešení problematiky diváckého násilí. Nicméně uváděla, že se FAČR, zejména její odvolací komise snaží aplikovat v rámci sankcí vůči klubům stejný metr (pokuty, uzavírání stadionu, sektorů apod.). Čím mě však osobně nejvíce odradila, bylo to, jak neznale hovořila o atmosféře na stadionech v Anglii (úžasná choreoprodukce atd.), kde podle jejích slov několikrát byla. Prosazovala tedy anglický model a konstatovala názor, proč vytvářet něco nového, když to v zahraničí funguje, což podle mého názoru vypovídá o laxním přístupu FAČR a všeobecném nezájmu něco specifického tvořit, který v mých očích tato instituce bohužel vyvolává.

Ke slovu se dostal předposlední řečník MgA. Jiří Vrba, který zastupuje oddělení komunikace a vnějších vztahů v pražské Slavii. Hned v úvodu začal hovořit o jejich přístupu k fanouškům, které popsal jako jejich právoplatné partnery. Velice mě oslovil tím, že se vedení snaží vnímat kulturu slávistických fanoušků, mluvil o fanoušcích jako o jedné z větví, které dělá fotbal fotbalem a upřednostňoval komunikaci s fanoušky před represivními přístupy.

Před závěrečnou diskuzí se také představil zástupce slávistických fanouškůLukáš Vala alias Strašák, dnes již ex leader slávistického kotle (Tribuna Sever). Hned v úvodu se podle mého názoru zaslouženě „obul“ do p. Jandy, na jehož adresu (výše uvedenou video-projekci) vznesl, že by dokázal sestříhat mnohem delší video, zobrazující ty pozitivní věci na poli fanouškovské scény. Ohradil se také na adresu anglického modelu, který většina předešlý účinkující do jisté míry prosazovali. Hovořil o odlišné skladbě fanouškovských skupin na anglické a české scéně, zejména v Anglii, kde na fotbal již nyní chodí spíše jiná klienta (turisti, bohatí lidé apod.), z důvodu drahých vstupenek a dalších změn, což je podle jeho názoru velice zásadní a s naší scénou zkrátka nesrovnatelné. V souvislosti s policejními přístupy porovnával chování příslušníků policie u nás a s jeho návštěvou v Anglii. Zatímco dle jeho slov u nás jsou policisté někdy provokativní, na pohled působící na fanoušky frustrovaně (v ruce drží zbraně), Strašák hovořil, že v Anglii zažil situaci, kde při průvodu fanoušků působila policie poněkud jiným přístupem než u nás (obušky měli zasunuté za opaskem, sundané helmy a na tváři úsměv). Další Strašákova reakce mířila na „paniku“ vyvolávající video, které zachycovalo vzplanutí stadionu nedopalkem cigarety. Zdůraznil, že stadion nebyl ve skutečnosti železobetonový, jak bylo řečeno, ale nýbrž jeho části byli dřevené, potřené fermeží. Na konto pořadatelské služby se vyjádřil v tom slova smyslu, že by tento subjekt měl být licencovaný a vyhnout se tak verbování extremisticky založených lidí. Na toto konto také přednesl svůj příběh, kdy si jednou na výjezdě do Jihlavy (místní proslulá konfliktní pořadatelská, bezpečnostní služba), záměrně pořídil vstupenku na hlavní tribunu, než běžně do kotle hostů. Po vpuštění na jihlavskou hlavní tribunu a následném rozepnutí jeho bundy, kde se nacházela jeho slávistická šála, ho dle jeho slov okamžitě přišla zpacifikovat pořadatelská služba. V souvislosti s novými opatřeními (karta fanouška, legislativní změny proti fanouškům apod.), uvedl příklad situaci na Slovensku, kde s přijetím těchto náležitostí přišli o něco dříve. V této souvislosti zmiňoval rozpad některých slovenských ultras táborů, právě z důvodů přijetí některých těchto novinek. Dle mého názoru má pravdu, ostatně si stačí přečíst některá prohlášení slovenských ultras a fanouškovských skupin na internetu, skupin, které se starali o atmosféru v hledištích jejich klubů. Situace na Slovensku se tedy začíná blížit anglickému modelu, akorát s tím rozdílem, že na fotbal nikdo chodit nebude. V souvislosti s jedním ze slovenských zákazů, který se vztahuje na konzumaci alkoholu při cestě na zápas, Strašák hovořil o situaci, kdy fanoušek mající dres svého klubu na sobě (je tedy rozpoznatelný od jiných), může být postihnut, pokud požívá alkohol například při cestě vlakem na daný zápas. Zatímco například vodáci, kteří jedou na čundr ve vedlejším kupé, alkohol popíjet mohou bez problému. Ve Strašákovým proslovu mimo jiné zaznělo, že je nutné k fanouškům zvolit pozitivní přístup, ale na druhou stranu také to, že si sami fanoušci musí sáhnout do svého svědomí.

Konferenci považuji v některých jejích částí za přínosnou, nejen pro studenty, ale i pro osoby, které se této problematice dlouhodobě věnují. Některé pasáže přednášky, zejména v podání PČR mi přišli nekompromisní až zastrašující, zejména pro neznalé studenty. Naopak velice pozitivně hodnotím projev p. Vrby a Lukáše Valy, kteří se de facto jako jediní dokázali nad celou situaci zahledět objektivně a přišli s rozumnými a věcnými fakty a názory. Bohužel z mého pohledu člověka, který se snaží z psychosociologického hlediska porozumět fanoušků, hájí jejich zájmy a práva, upřednostňuje prevenci před represí, komunikaci a empatii před nekompromisními přístupy, musím konstatovat, že zejména PČR, FAČR mají nastavenou politiku proti diváckému násilí tak, že to povede k devastaci naší fanouškovské scény, „pozitivně“ odstraní chuligánské projevy ze stadionů, ale strhne sebou i ultras skupiny, které dneska na našich stadionech vytvářejí mnohdy zajímavější podívanou, než je samotné sportovně-zápasové dění a výkony hráčů na hřišti. Od skoro všech zúčastněných mi chybí jakési pochopení a zamyšlení se. A pokud bych do českého fanouškovského prostředí měl za každou cenu aplikovat nějaký zahraniční model, potom se ptám, proč se zdravě neinspirovat třeba v tom německém? Děkuji Tomášovi Čarnogurskému, za možnost se této události zúčastnit.